O LIPCE

V deskách zemských velkých 42A28 se poprvé uvádí v roce 1531: …v městě Wintrbercze -ves Klassterecz, ves Lipka. Dále se v roce 1547 a 1551 uvádí, že … postupuje zámku Wintrberku -Wltawy, Lipky, Klasstercze - s huťmi u Lipky, u Klasstercze, DZ.8F24 a DZ.86A31; r. 1554 zámek Wittmbergk - Wltawu, Lipku, Klassterecz , DZ.8F24 a DZ.86A31; r. 1554 zámek Wittmbergk - Wltawu, Lipku, Klassterecz - s huťmi u Lipky, u Klasstercze pod Baubinem, DZ.11G18; ok. 1600 Lypka, z Archívu vimperského Klimesch II., 79; 1630 zámek Wintrbergk … ves Klassterecz, ves Lybka (!), ves Wiczomille, DZ.144A5; r. 1686 Freyung, z listiny v městském archivu vimperském Klimesch t.; r. 1720 až 1790 Hft Winterberg: Holzfreyung, Műller a Schaller III., 124 (lexikon); r. 1840 Freyung … 1 St. sw (jz) von Winterberg auf der Hochebene, Sommer VIII, 350.
Jméno Lipka vzniklo z appell. lipka = malá lípa.

Německé jméno Freiung vzniklo ze slova Freiung = osvobození - svobodné místo, středohornoněmecky vriunge "svoboda, osvobození od jistých omezení v obchodu nebo od dávek …" (Lexner III, 525 n.). V dokladech z 18. století Holzfreiung = Lesní svoboda, tj. svobodná ves ležící v lesích.
Z uvedeného je zcela zřejmé, že Lipka byla založena jako ves česká a teprve v následujících desítkách let byla poněmčena.

K vzniku místní části Lipky – Windfläch / větrná pláň. Jak vyplývá z materiálů Státního archivu v Třeboni, pracoviště Český Krumlov, musela místní část Lipky – Windfläch vzniknout až po roce 1840, protože jí Sommer ve své knize Das Königreich Böhmen Statistisch – Topographisch Dargestellt z roku 1840 neuvádí. Uvedena je až ve Statistickém lexikonu obcí v zemi České z roku 1934 jako Windfläch – skupina domů v rámci obce Lipka (str. 283). Dnes tvoří hlavní část obce / osady.

Lipka - Freiung, Böhmerwald

Lipka je horská osada, vzdálená 6 km jz. od Vimperka. Leží v krásné šumavské přírodě v podhůří Boubína, s několika typickými staveními se skládanými lomenicemi a pavláčkami. V jejím okolí jsou husté lesy, pověstné svou rozlohou, tajuplností a krásou. Rozkládá se v prahorní oblasti složené z krystalických hornin, tj. vyvřelin a hornin přeměněných, která je tvořena biotitickými pararulami.

Při průzkumu Šlemarovy Huti nalezl J. Solar asi 1 km jv. od železniční stanice Lipka a 1,3 km ssz. od Šlemarovy Huti kromě mladšího střepového materiálu tři okrajové zlomky okrově červené keramiky s příměsí slídy, zdobené závitnicí z doby od konce 13. století do 14. století. Byly uloženy ve vimperském muzeu.

Pokud jde o vznik Lipky nelze zjistit přesný rok založení, ale pouze první písemné zmínky o již existující obci. Jak je uvedeno výše, poprvé je uváděna v deskách zemských velkých v zápise o dělení majetku mezi Malovci z roku 1531. Smlouvou tou postoupil Jan Malovec z Chýnova a Vimperka svému bratrovi Petru Malovcovi 28.9.1531 některé vesnice včetně sklářských hutí a mezi nimi zmiňuje se i Lipka. V Českokrumlovském archivu je uložen urbář panství Vimperk z roku 1552, ve kterém je ves Lipka uvedena.

Petrovi Malovcovi z Chýnova však bylo panství v roce 1547 zabaveno za účast ve vzpouře proti králi Ferdinandovi I. Habsburskému (1526-1564) a v roce 1553 prodáno Jáchymovi z Hradce. To byl v té době jeden z nejbohatších velmožů v zemi. V roce 1554 už vlastnil vimperské panství Vilém z Rožmberka a od 15.10.1565 jeho bratr Petr Vok. Od roku 1601 vlastnil panství Volf Novohradský z Kolovrat, od roku 1630 Jan Oldřich z Eggenbergu, po něm jeho syn Jan Antonín (1610-1649) a jeho synové Jan Kristián (1641-1710) a Jan Seyfried (1644-1713). Od roku 1719 jej dědictvím získali Schwarzenbergové, konkrétně Adam František.

Všichni poddaní byli povinni platit vrchnosti daně neboli berně. Tak např. Urbář z roku 1552 Registra důchodův panství Winterberského na groš český vše počítající; Archivní fond wrchní úřad Český Krumlov, oddělení Winterberg II.D-7GB-No2 uvádí o Lipce: 11 osedlích, každý 4 groše.

V dalším urbáři z roku 1587 Registra urburní jinak správní panství Bechyňského, Chloustnického, Želečského, též i někdy Táborského a Winterberského, Sig. No4 se uvádí: 10 osedlích, každý 8 grošů, všichni pak ještě 12 slepic.

Berně se vybíraly vždy na sv. Jiří (24.4.) a na sv. Havla (16.10.).
O tom, jaké byly majetkové poměry v Lipce vypovídá Berní rula, sv. 28 z roku 1654, kraj Prácheňský II. Díl, 1954 Dr. Antonín Haas (viz.příloha).

Majetkové poměry v Lipce, rok 1654

V období let 1718-1728 zde vichřice poválely v okolí stovky stromů.

V letech 1792-1808 byly na Vimpersku poprvé zaměřeny, rozděleny a popsány lesy.

Ve dnech 15.-23.1.1818 zde silné větry poválely 417 stromů.

V letech 1832-1834 byly lesy v okolí Lipky postiženy velkým suchem a v roce 1834 zde řádila vichřice, která způsobila na oslabených stromech velké polomy.

V letech následujících, 1835-1840 došlo v postižené oblasti k přemnožení kůrovce, který zdevastoval ještě stojící a živé smrkové porosty.

Ferdinand Valenta zmiňuje ve své knize Tenkrát na Šumavě Maxmiliána Schmidta (1832-1919) z Lipky na Šumavě. Zvali ho Waldschmidt a díky své knize Am goldenen Steig měl největší podíl na rozšíření písně Andrease Hartauera (1839-1915) "Na krásné Šumavě, kolébka má stála …". Tuto píseň rozšířil nejen po okolí, ale i v dalekém světě. Stala se písní, která doprovázela všechny původní obyvatele Šumavy, ať už je osud zavál kamkoliv do světa a stala se navždy stmelujícím prvkem všech Šumaváků. V originále měla píseň název Tief drinn im Bőhmerwald a v roce 1900 byla již zlidovělá (vznikla v roce 1870). Jiný pramen uvádí, že Schmidt byl bavorský autor.

V roce 1853 byla budována silnice z Lipky přes Švajglova Lada na Nový Svět. Zásluhu na budování této důležité komunikace měl lesmistr lesního vimperského panství Josef John. Zasloužil se také o vyhlášení přírodní památky Boubínského pralesa o rozloze 140 ha, který byl v roce 1958 rozšířen na 670 ha.

V roce 1862 zde trávil týden o prázdninách v rodině nadlesního Steinitze budoucí spisovatel, student Karel Klostermann. K bývalé fořtovně, kde sloužil mj. nadlesní Steinitz Schwarzenbergům je to asi půl hodiny pěšky. Dnes jsou tam pouze základy, zarostlé křovím a náletem.

Bývalý Forsthaus, Altes Forsthaus

Ve středu 7.12.1868 mezi 9. až 18. hodinou řádila na Vimpersku vichřice o síle orkánu (rychlost větru vyšší než 29 m.s-1, tj. vyšší než 104 km.h-1). Zaznamenal lesmistr lesního vimperského panství Josef John. Ve schwarzenberských lesích způsobila vichřice škody o objemu 101 032 m3 polomové hmoty.

V roce 1870 řádila nad Šumavou vichřice, která způsobila rozsáhlé škody, které se v lesích napravovaly 7 let, tj. až do roku 1877 a zapříčinila kůrovcovou kalamitu.

V roce 1928 zde byla velice krutá zima. Sníh napadl už v pondělí 26.11. a zůstal do dubna. Napadlo ho 3 - 4 metry a některé chalupy sníh zavál a ž po komíny. V únoru dosahovaly mrazy až -32 C.

V roce 1881 byl v poutní kapli sv. Anny u Borových Lad mj. pověšen obraz malovaný na plátně olejovými barvami a značné ceny, připomínající zavraždění knížecího schwarzenberského lesního hajného Franze Schneidera z někdejšího polesí Stadthaiden (Městská Lada u Vimperku v údolí Volyňky a Medvědího potoka), kterého zabil v revíru Lipka pytlák, který nebyl nikdy dopaden. (V 50.letech byla kaple zbořena a o osudu obrazů se nic neví.)

Kapli u Borových Lad spolu se zděnou křížovou cestou se 14 zastaveními postavili v roce 1860 Franz a Dorote Müller z Borových Lad. Kříž na jejím konci osadili Millerovi v neděli 18.9.1864. Kaple byla zasvěcena Povýšení sv. kříže. Vikariát ve Vimperku udělil ve středu 26.4.1880 farnosti v Novém Světě po dobu 6 let povolení sloužit v této kapli mše. První 2.7. –Navštívení Panny Marie, druhou v týdnu oslav Nanebevzetí Panny Marie (srpen) a třetí mši vždy následující neděli po sv. Anně. V dalších letech se udržela a vžila pouze mše s poutí na sv. Annu.

Předposlední bohoslužba byla odsloužena týden po sv. Anně v roce 1944. Dalších 6 let se zde bohoslužby nekonaly a vybavení kaple i křížovou cestu lidé rozkradli. Teprve až v roce 1950 v neděli na sv. Annu zde sloužil mši kněz Karel Fořt, který v témže roce emigroval do Německa. Emigroval v kněžském rouše, s důstojnickou brigadýrkou na hlavě a vojáci mu ještě salutovali. Tradiční bohoslužby zde byly obnoveny až v roce 2001.

V roce 2006 se podařilo za přispění německých občanů kapli včetně křížové cesty podle dobových fotografií znovu postavit. V neděli 30.7.2006 zde byla slavnostní mše a kaple byla vysvěcena. Mši sloužil stejný farář Karel Fořt, který ji zde sloužil v roce 1950.

V roce 2005 sloužil farář Karel Fořt mši na sv. Annu na Lipce za účasti 12 osob. Monsignore Karel Josef Fořt se narodil 8.11.1921 v Rožmitále pod Třemšínem a v současnosti žije v Mnichově.

Farář Karel Fořt

Dne 9.7.1900 byla otevřena železniční trať Vimperk - Lenora s nádražím v Lipce. Zároveň se buduje silnice z Lipky do Borových Lad. Po ní formani dováželi z nádražního složiště v Lipce dřevo pro papírnu ve Františkově. Jak velký byl provoz po této silnici vypovídají údaje z roku 1928, kdy se v Lipce na složišti měsíčně vykládalo 60 vagonů dřeva a nakládalo 40-50 vagonů papírem (balicím, tiskařským a dopisním). Až do 1.4.1930 to byla jedna z nejrušnějších silniček na Šumavě. Ovšem všeobecná hospodářská krize, odlehlost papírny a drahá doprava vedly k zastavení provozu v papírně.

Od 1. září 1902 jezdil pravidelně modrý poštovní vůz tažený koňmi z Borových Lad na nádraží v Lipce. Kolem 30.let byla koňská doprava nahrazena auty. První poštovní auto vyjelo 15.5.1932 z Vimperka přes Nové Hutě, Borová Lada na Kvildu.

V původní Lipce (881 m.n.m.) je stará jednotřídní škola, původně německá. Vyučovalo se v ní od 1. třídy po 6. třídu. Po válce z ní byla škola česká, která byla zrušena v roce 1973. V této škole učil mj. také český literát Josef Schramek (1856-1940). Po několika pokusech o uplatnění v různých povoláních se nakonec stal učitelem. Učil v Prášilech, Velkém Boru a nakonec v Lipce. Publikoval řadu povídek v časopisech a knižně vyšlo jeho 50 vybraných povídek. V roce 1910 mu byla vydána publikace Zvyky šumavského sedláka.

V Lipce působil také Adolf Schimann (*2.2.1850) v lesní správě u Schwarzenbergů, který byl rovněž literárně činný, psal v nářečí rodné Šumavy.

Je zde také malá kaple se zvoničkou zasvěcená sv. Anně z roku 1910. Sv. Anna byla jako světice na Šumavě velice uctívána, byla volána k přímluvě v nebi při nemocech v rodině, při dobytčím moru a při jiných pohromách rolnických stavení. Jedenkrát ročně, vždy na sv. Annu (26.7.), se zde slouží mše. Vpravo od vchodu do kaple stojí vysoký kamenný kříž z roku 1892 a Boží muka z roku 1851. Za to, že dnes kaple stojí patří dík manželům Márovým, kteří se o její "přežití" zasloužili. Důvodem pro její likvidaci prý bylo, že bránila ve výhledu řidičům. Při její opravě byl na jedné z krokví nalezen německý nápis "windfläche", což znamená větrná pláň. V květnu roku 2004 byla provedena její generální oprava.

Obec byla jak už zmíněno na začátku, od svého založení dřevařská a zemědělská. Bývalo zde několik zemědělských usedlostí. Dnes jsou z nich jen ruiny, zarostlé základy a jen z mála z nich chalupy.

V jedné z nich bývala před válkou, ale i za války Weberova hospoda i s malým krámkem s nejnutnějším či nejpotřebnějším tovarem.

Bývalá Weberova hospoda

V Lipce novější (900 m.n.m.) snad na windflächu (větrné pláni) stál už před rokem 1900 dvoupatrový hotel, ve kterém byli ubytováni dělníci, kteří zde stavěli železnici. Správce železniční stanice Lipka na Šumavě (tak se stanice jmenovala původně) pan Antonín Mudroch byl velkým propagátorem menšinového školství. Po přímluvách u odborového předsedy ministerstva školství Mlčocha byla 1. září 1929 otevřena česká škola v místním hotelu pana Sellnera, který pro ní pronajal 5 místností. Jednak pro učebny a mateřskou školku, jednak pro byt správce školy. Po válce to byl opět hotel s obchodem. Druhé patro vyhořelo, už se neobnovilo a tak má hotel (penzion), dnes pouze jedno patro. Obchod byl definitivně uzavřen v roce 1990.

V Lipce měly své sídlo také Lesy ČR, Polesí Lipka, Lesní závod Boubín do počátku roku 2005 a pak se přemístily do Kubovy Huti. V osadě mají ubytovnu a bytovky pro své zaměstnance. Vedle ubytovny je manipulační středisko - sklad Lipka s železniční vlečkou. V prostoru, kde je dnes manipulační linka stával rodinný domek. Za éry parních lokomotiv zde stávala také malá vodárna, ze které si parní lokomotivy doplňovaly vodu. Poblíž stojí malebné nádraží. Osada má vlastní vodárnu s vodovodem a biologickou - ekologickou kořenovou čističkou odpadních vod. Kořenová proto, že bakterie, které odpadní vodu čistí, žijí na kořenech rostlin.

Obyvatelé mají spojení se světem po železnici, trať Vimperk - Volary. Železnici nechali vybudovat Schwarzenbergové a do provozu byla uvedena 9. července 1900. K této železnici se váže i jedna neobvyklá příhoda, která se stala strojvedoucímu panu Mauricovi poblíž Lipky. Se svým motoráčkem najel na koňský potah. Nebohý kůň doplatil na to, že se vydal domů sám poté, co se jeho pán zdržel v hospodě. Kůň se po nárazu vklínil pod vlak tak, že se motorový vůz nadzvedl a nemohl se hnout ani vpřed ani vzad. Posléze museli přivolat na pomoc řezníka z Vimperku. Vlak pokračoval v jízdě až poté, co řeznický mistr rozporcoval koně a kýtu po kýtě z pod motoráčku vynosil. Další spojení se světem je po silnici a to na Vimperk nebo na Borová Lada.

V okolí Lipky se nachází řada bunkrů, tzv. (ŘOP = ředitelství opevňovacích prací). Jejich úkolem bylo bránit přístup k Vimperku a odtud dále do vnitrozemí na Strakonice. Jejich výstavba byla zadána 12.7.1937 a stavbu prováděla stavební firma Ing. Jelínek z Plzně. Nejvíce bunkrů - 14 je podél železniční trati mezi Lipkou a údolím Medvědího potoka.

Bunkr opevnění

Na jaře roku 1939 posílají občané německé národnosti svému vůdci Adolfu Hitlerovi májový pozdrav ze Šumavy ve formě obrovského smrku, který byl poražen na Boubíně. Byl 54 m dlouhý a asi 350 let starý. Na zátoňské nádraží byl odtažen 22 koni a naložen na vlak. Při průjezdu šumavskými nádražíčky byl vítán zástupy německých obyvatel hudbou, zdoben pentlemi a transparenty. Velký dav lidí i z okolních osad odjel na povozech nebo pěšky na nádraží v Lipce, aby přivítal a opentlil tento dar pro svého vůdce.

O skutečných a pravdivých událostech ve válečné Evropě se postupně obyvatelé šumavských usedlostí dovídají od lidí totálně nasazených do pracovních táborů. Zprávám o vyhlazovacích a koncentračních táborech stále ještě němečtí Šumaváci nevěří. Ale temný mrak pochybností, nedůvěry se snáší nad krásnou Šumavou. Špiclování a donášení se stalo vlasteneckou povinností. A to byl pouze začátek prvních válečných roků.

Podle vzpomínek pamětníků zde vybudovali Němci zajatecký tábor. Od roku 1941 do roku 1945 zde byli Francouzi a Belgičané. Byly to dvě budovy dřevěné a jedna budova velitelská za ostnatým drátem. Původní velitelská budova se zachovala a dnes slouží jako chalupa. Po dřevěných barácích zbyla betonová plocha.

Bývalá velitelská budova

Onu zmiňovanou velitelskou budovu vlastní od roku 1964 manželé Křížovi z Opařan u Tábora.

Pan Kříž jezdil na Lipku se skauty a ubytováni bývali ve škole. Vzpomíná, že v roce 1970 (byla ukončena činnost skautů) tam došlo ke smrtelnému úrazu. Jeden ze skautů spadl ze stromu a zemřel. V upomínku na tuto událost přibili na onen strom dřevěný kříž.

Období 2. světové války jakoby z paměti bývalých německých starousedlíků vymizelo. Dodnes žijící svědkové tohoto zlého času nejenže neradi mluví o dávné minulosti života v našich hraničních horách, ale od roku 1938 je naprosté vakuum v jejich vzpomínání. Stále se cítí být ukřivdění odsunem z našeho území.

Osvobozením Československa byla pověřena 3.A USA, které velel genpor. George Smith Patton. Pro osvobození jz. Čech byl vyčleněn 12. sbor, ve střední části (Strážný) to byla 5. pěší divize zvaná Red Diamond (červený kosočtverec). Uskupení "A" od Strážného na Strakonice - Novou Hospodu. Hlavní proud útoku byl svěřen 10. pěšímu pluku a směřoval přes Strážný na Vimperk. Osvobození Strážného se stalo pro Američany tvrdým oříškem. Urputnou obranu ze všech stran zajišťovaly četné zátarasy na silnici. V ranních hodinách 5. května zde očekával 2.pr 10.pp tvrdý odpor 11. pancéřové divize SS. Koordinovaným úsilím pěšího pluku a 46.pr polního dělostřelectva byl poslední odpor nepřítele zlomen a Strážný byl v 16.18 hod. osvobozen. Vzápětí vyrazily 2 roty 2.pr s četou samohybných protitankových děl vpřed a obsazují most v Horní Vltavici. 2.pr přes Kubovu Huť a Vimperk (byl osvobozen 6.5.) směřoval ke Strakonicím.

Po odsunu obyvatel německé národnosti v roce 1946 dochází až na výjimky k vysídlení osad a vesnic. Opuštěná stavení se začínají bourat. Nejinak tomu bylo i v Lipce. V roce 1956 likvidují komunisté většinu pohraničních obcí.

S příchodem grafikonu vlakové dopravy pro rok 1961/62 dochází ke zkrácení názvu Lipka na Šumavě na Lipka. Do zavedení grafikonu vlakové dopravy 1962/63 sloužila také pro osobní dopravu dřevěná zastávka uprostřed lesů Brloh. Bývala pásmovou stanicí na lepenkových jízdenkách. Potom sloužila k vojenským účelům, tj. k vykládání případně k nakládání transportů s vojenskou technikou, především tanky.

Vlečka Brloh

Asi do roku 1970 náležela Lipka do katastru obce Klášterec, kam náležely také Arnoštov, Korkusova Huť, Michlova Huť, Skláře a Solná Lhota.

Osada je křižovatkou turistických cest a je vhodná jak pro letní rekreaci, tak pro zimní rekreaci. V okolí je celá řada zajímavých pozoruhodností. Patří mezi ně také čtyři vodní nádrže. Nejbližší, nejznámější a také nejmladší je na východním svahu Světlé hory (1123 m.n.m), tzv. Světlohorská nádrž, známější pod názvem Mengezín (Minkesin). Ale nyní k jejich historii. V lesích na bývalém velkostatku Vimperk v oblasti ohraničené vrchem Lichtenberg (Světlá hora), lesem Minkesin (dnes les bezejmenný na východ od Světlohorské nádrže), vrchem Schartenberg (patrně Bukovec), lesem Bärenloch (patrně Lipecký les) řádila v roce 1834 vichřice, která způsobila velké polomy. Přemnožil se kůrovec, který smrkové porosty zdevastoval. Došlo proto k rozsáhlému kácení a dřevo se dopravovalo plavením po místních potocích do Volyňky a dále po Otavě až do Prahy.

Tímto způsobem se dopravovalo dřevo z vimperských lesů od 80.let 18. století, převážně na jaře, kdy byl v poměrně malých vodních tocích dostatek vody z tajícího sněhu. Pro dostatečné naplnění koryt malých potoků v jejich horních tocích zřídili Schwarzenbergové malé retenční nádrže, které zachytávaly vodu z tajícího sněhu. Tak v roce 1788 vybudovali nádrž na Medvědím potoce zvanou Brloh (Bärenloch-Schwelle, 4 km z. Lipky), v roce 1807 Helmbacher-Schwelle na potoce Helmbach (Helmův potok, asi 1,5 km j. Lipky), v roce 1812 Ernstberger-Schwelle na Arnoštském potoce (nejvzdálenější od Lipky, asi 6 km jv. od Lipky) a nakonec v roce 1840 Minkesin-Schwelle na potoce zvaném Minkesinbach nebo Passauerbach (Volyňka, 1,5 km j. Lipky). Zcela bezpochyby a jednoznačně je pravda, že nádrže sloužily jako zdroj vody pro plavení velkého množství vytěženého dřeva po pohromách. Všechny nádrže jsou zobrazeny na lesních mapách, polesí Lipka z roku 1857.

Brloh

Nádrže mají hráze sypané, kromě poslední Minkesinu, která je skládaná z kamene. U hráze je nádrž kolem 4 m hluboká, stejně tak zhruba i ostatní nádrže. Je však značně zanesena bahnem. Výpusť byla zavalena. O tuto nádrž se zajímá Výzkumný ústav rybářský Vodňany, především p. Kozák a potápěč pan Daniel Hofmann ze Strakonic, který s ústavem spolupracuje. O nádrž se ústav zajímá proto, že v ní žije několik stovek raků říčních.

Když v 60.letech pracovníci povodí Otavy nádrž zaměřovali, objevili v ní velké množství pstruhů. Ovšem že se objevila myšlenka, že nádrž sloužila pro chov pstruhů. Také někteří z pamětníků první republiky odmítají, že by nádrž sloužila k plavení dřeva. Dokonce se vyskytl názor, že to byla bezpečnostní nádrž, která by v případě nebezpečí sloužila k zatopení silnice z Lipky do Borových Lad. Všichni opomněli zbylé tři nádrže.

V současné době jsou ze čtyř nádrží naplněny vodou pouze dvě: Minkesin čili Světlohorská nádrž a Brloh. Zbylé dvě nádrže mají prorvány či provaleny hráze, jsou bez vody a poměrně už dosti zarostlé stromy a nálety. Je velkou škodou, že se nezachovaly, protože leží v krásné přírodě a zajisté by lákaly i turisty. To pochopil i původní majitel chaty Michlovka n.p. Oseva Praha, který zanesenou a zarostlou nádrž Helmbach-Schwelle vyčistil a počítal s tím, že jí napustí a využije k rekreaci návštěvníků. K tomu už nedošlo, neboť chatu i pozemky v roce 1989 koupil nový majitel a ten s nádrží naložil tak jak naložil. Hráz provalil a nádrž nechal svému osudu.

Světlohorská nádrž

Světlá hora je význačný bod Knížecích Plání (2 km j. Lipky, 1123 m.n.m.). Na jižním svahu Světlé hory připomíná Vlčí kámen místo, kde se uskutečnil poslední zástřel na vlka, 2.12.1874. Tehdejší knížecí stavitel Jan Štěrbík ulovil tohoto vlka při naháňce pod vrcholem Světlé hory. Byl prý to údajně zatoulaný kus, který se zde objevil po dlouhé přestávce, trvající 122 let. Délka jeho těla obnášela 154 cm a výška 80 cm. Zda to byl vlk skutečně poslední se však s jistotou tvrdit nedá, neboť např. ještě v následujícím roce 1875 se objevila v tehdejším časopisu Šumava zpráva, že v okolí Vlachova Březí jsou vlci, kteří přicházejí ze Šumavy, a že čtyři byli zabiti na Boubíně. Podle prof. Komárka byli poslední vlci uloveni dokonce až v roce 1891. To ale na věci nic nemění a uváděný poslední šumavský vlk je vystaven v loveckém zámečku Ohrada. Další vlci se na Šumavě objevili až poté, co z výběhu v Bavorském lese utekla v zimě 1975-1976 smečka 11 vlků, z nichž někteří přeběhli na naší stranu. Událost z honu na posledního vlka líčí Jan Ševětínský v Listech lesnických z roku 1896. Článek je v závěru stati o vyhynulé zvěři.

Vrchol Světlé hory, 1123mn.m.

Přilehlá část šumavského podhůří patří krom horní Blanice, povodí horní Volyňky, pravostrannému přítoku Otavy. V době keltského osídlení se na jejím horním toku rýžovalo zlato. Ve zlatonosných šumavských říčkách a potocích se vyrýžovalo více než 50 tun zlata, což byla celá polovina vytěženého zlata na našem území. Pozůstatky po rýžování menšího rozsahu se zachovaly též v okolí Lipky. Mnoho rýžovisek najdeme podél Volyňky i jejích přítoků. Volyňka pramení na východní straně Světlé hory v nadm. výšce 939 metrů. Důkazem o těžbě zlata jsou sejpy, které lze spatřit při pravé straně cesty směrem k samotám zv. Velký Dům. V pramenné oblasti protéká Volyňka malou vodní nádrží, Světlohorskou. Ve svém horním toku až k ústí Spůlky v Bohumilicích má bystřinný ráz o velkém spádu a víceméně přímočarý severovýchodní směr. Křivolakost Volyňky je jen 1,47. Délka Volyňky nad ústím Spůlky je 17 km, plocha povodí 185,206 km2, lesnatost 40 %, průměrný roční průtok 0,99 m3.s-1, specifický odtok 12,16.1.s-1.km-2, odtokový činitel 0,47.

Soutok Volyňky a Medvědího potoka

Prvním větším přítokem Volyňky je 3.8 km dlouhý levostranný Medvědí potok, sev. od Klášterce vyúsťuje zprava 8.2 km dlouhý Arnoštský potok, nad Vimperkem přijímá Křesanovský potok (5,0 km) a ve Vimperku se vlévá do Volyňky pravostranný Pravětínský potok (8,7 km). Největším přítokem Volyňky je levostranná 19,2 km dlouhá Spůlka se svými přítoky, levostranným Jáchymovským potokem (4,6 km), 8,1 km dlouhým pravostranným potokem Zdíkovským (s přítokem Stašským p.); u obce Čábuze se vlévá do Spůlky zleva 8 km dlouhý potok Horský a nedaleko po toku z téže strany 7 km dlouhý Mladíkovský potok. Posledním větším přítokem Spůlky je 6,2 km dlouhý potok Košínský. A pro úplnost: Spůlka pramení na sz. svahu hory Hrb (1073 m.n.m.), její povodí měří 104,172 km2 a průměrný roční průtok při ústí se pohybuje kolem 1 m3.s-1. Celková délka toku Volyňky je 46,6 km. Je třeba zmínit to, že se po Volyňce splavovalo dřevo. Ovšem moc se neosvědčilo a trvalo od roku 1812 tři plavební sezóny. Později se dřevo splavovalo jenom do Vimperka, do skelné huti Adolf.

Říčku Volyňku nazývali lidé třeštilkou, protože při povodních dokázala natropit velkou spoušť. Naposledy v roce 2003.

Pramen Volyňky

K rašelinným lukám náležela i jediná česká lokalita krásného a nápadného všivce žezlovitého (Pedicularis sceptrum-carolinum). 31.12.1933 byla mezi jinými lokalitami ministerstvem školství a národní osvěty úředně vyhlášena za státní přírodní rezervaci také Lipka. Rezervace se nacházela v lese 1 km severně od železniční zastávky. Tvořily jí dvě zarůstající loučky o výměře 0,96 ha. Jelikož nebyly louky delší dobu obhospodařovány, důsledkem pak bylo jejich zamokření a zrašelinění - likvidace této vzácné rostliny, jediné v Čechách. V okolí Lipky najdeme i tzv. mrtvý les - odumřelé a vybělené smrky, ale také další vzácné druhy květeny jako jsou borovice blatka, bříza trpasličí, lilie zlatohlavá, konvalinka vonná a různé druhy rašeliníku a ostřic.

Korálice trojklaná, Corallorhiza trifida

Všivec lesní, Pedicularis sylvatica

K pomníčkům a křížkům. Křížky a pomníčky mají většinou vypovídající jména. Bohužel, o lipeckých se je nepodařilo zjistit. Ale za každým z nich se skrývá příběh. Připomíná stará dřevorubecká neštěstí, zbloudění, vraždy, sebevraždy, umrznutí, loupežná přepadení, a také věčný souboj mezi lesníky a pytláky.
Pokud narazíš na některý z četných pomníčků a křížků, postuj a připomeň si, že byl vztyčen jako památka na nějaký lidský osud nebo příběh.
Co se ví je to, že kamenné bloky pod kříže a na Boží muka u kaple se těžily na západním hřebenu Polecké hory (Spitzberg). Lom na těžbu kamene byl při cestě z Polky na Knížecí Pláně v místech, kde od západu začínají první Větrné skály. Lom už dávno neexistuje. Dalším místem, kde se kámen na kříže a Boží muka těžil byla rozsáhlá pastvina nad Hasselbergovým mlýnem v osadě Chaloupky (Hűttl). Byl to tmavý křemenný diorit. Dnes je místo zarostlé lesem.

Kaple, kříže

V okolí osady jsou dnes soukromé parcely, které využívají jejich majitelé k chovu skotu, koní a ovcí.
Osadou, ale i v jejím okolí procházejí upravené cyklostezky a v zimě upravované lyžařské běžecké tratě. Směrem k chatě Michlovka je malá soukromá sjezdovka, kterou lze při pobytu využít. No a na podzim to je zde skutečný ráj pro houbaře.

Zajímavý je také výlet na nedalekou Alpskou vyhlídku, která je poblíž silnice směrem na Borová Lada. Za dobré viditelnosti jsou odtud vidět asi 170 km vzdálené vrcholky Alp v Horním Rakousku a Štýrsku. Konkrétně je to např. Gross Priel (2515 m) ale i další. Z louky je také krásný pohled do údolí Teplé Vltavy, na zříceninu hradu Kunžvart nebo kříž na vrcholu Hochsteinu (1333 m).

Alpská vyhlídka - Gross Priel

V Lipce našla své spolupracovníky mezi místními občany také STB a VKR. Většinou zaměstnance dnešního podniku Lesy ČR. Zařazení: Agent - Kandidát tajné spolupráce - Důvěrník. Více informací lze získat na webových stránkách nebo přímo v archivech bezpečnostních složek.